Když se zamyslíte nad tím, jak to bylo dříve, tak v žádné době nebylo tak vysoké procento osob s vysokoškolským titulem. Vysokoškolské vzdělání bylo něco extra, co neměl jen tak někdo, mělo velkou prestiž. Ale jak tomu je teď? Přijde mi, že úroveň vzdělání se jaksi posunula. Změnila hranice. To, jaký měla dříve význam maturitní zkouška, dnes má stejný význam bakalářský titul. To, jaký význam měla základní škola, má výuční list a úroveň dřívějšího výučního listu má dnes maturitní zkouška.

Vysokou školu dnes může studovat v podstatě každý. Někdo, chce-li dělat svou práci, dokonce vysokoškolský titul nějaké úrovně mít musí. Například zdravotní sestřičky. Dříve vystudovali maturitní obor zdravotní sestra a mohli zastávat svou práci na jakékoli pozici. Ale dnes, zdravotní sestra, která má pouze maturitní zkoušku, je pouhou podřadnou zaměstnankyní, která může leda přebalovat důchodce na oddělení dlouhodobě nemocných. Aby mohla dělat dětskou sestru, sálovou sestru, sestru jednotky intenzivní péče, neonatologickou nebo třeba oční sestru, musí mít příslušné vysokoškolské dovzdělání. Ale v čem to je? Jde opravdu o kvalitu péče, nebo jde o pouhý vzdělávací obchod, aby si vyvolení namastili kapsy a lidé jako beránci se vzdělávali, často na pochybné úrovni, hlavně že budou mít titul. Ten si potom často mohou leda pověsit na zeď, pokud nemají dostatek známých, kteří jim zajistí kvalitní, vzdělání odpovídající místečko, jdou i se svým titulem stoupnout si v supermarketu za pokladnu, doplňovat zboží do regálů, či stát tupě u stroje ve výrobě.

Taková je dnešní doba. Leckterá prodavačka má vysokoškolský titul a vysoký manažer, protože měl dobré známé má sotva maturitu.

Ano, následkem technického vývoje vznikly vysokoškolské obory nové, jako například IT specialista a další, které jsou ale značně zbytečné, jen sloužící po uspokojení poptávky po vysokoškolském vzdělání.