Po staletí pomáhaly latinskoamerické přírodní zdroje posunout světovou ekonomiku vpřed, od stříbrných galeonů, které financovaly španělskou říši, k exportu železa a mědi pro rozvoj Číny. Nyní však nárůst obnovitelné energie v regionu vytváří nový ekonomický jev, využívání těchto přírodních zdrojů pro domácí růst.

V současné době je Latinská Amerika stále velmi závislá na konkrétním přírodním zdroji, ropě. Podle statistického přehledu společnosti BP se v Latinské Americe nachází více než 20 % světových zásob ropy, což z ní činí druhou nejvýznamnější ropnou oblast na světě. V roce 2013 pocházelo 46 % celkových dodávek primární energie v regionu právě z ropy, což je značně nad celosvětovým průměrem, jenž činí 31 %.
Co se týče dopravy, paliva na bázi ropy pravděpodobně po určitou dobu zůstanou nadále nejvyužívanějšími. Rozšíření elektromobilů a hybridních automobilů po světě bylo pomalé a v Latinské Americe se neujaly. Brazílie sice podnikla impozantní kroky s etanolovými alternativami, avšak ropa a její deriváty zůstávají číslem jedna. Ovšem sektor vyrábějící elektrickou energii se zde již začal zbavovat závislosti na ropě. Inter-American Bank očekává, že Latinská Amerika mezi roky 2015 a 2040 téměř zdvojnásobí výrobu elektrické energie a bude potřebovat dalších 1500 terawatt hodin (TWh) energie. Prakticky žádná z nových velkých elektráren v Latinské Americe nebude zásobována ropou, což otevírá pole pro různé technologie.

Středoamerické a karibské země, které tradičně dovážely ropu, jako první přestaly vyrábět elektřinu z ropy po desetiletí jejích vysokých a volatilních cen na začátku století. V některých případech, jakým je Dominikánská republika, to znamenalo přechod na uhlí, které zajišťuje 5 % dodávek elektřiny v Latinské Americe a Karibiku. Rostoucí počet protestů ze strany ochránců životního prostředí však naznačuje, že nové uhelné elektrárny již pravděpodobně nebudou v budoucnu budovány.